Můj příběh
Potkáváme se na ulicích, ve vlacích či v tramvajích nebo na jiných místech. Chodíme po stejné zemi, dýcháme stejný vzduch, a tak jsme navzájem propojení. Jsme součástí jednoho života, v němž každý žijeme svůj vlastní příběh. Dostáváme se do různých rolí, procházíme životními zkouškami, stáváme se tím, kým jsme.
Také mám svoje role, rodinné, profesní i osobní. Jsem dcerou, sestrou, maminkou, babičkou, manažerkou, učitelkou, mentorkou, kamarádkou, studentkou, a především ženou … Všechny tyto a další role se navzájem propojují a doplňují, přinášejí mi zkušenosti a dávají mému životu pocit smysluplnosti a naplnění.
Mám za sebou cestu, která mě dovedla právě sem. Cestu radosti i bolesti, vrcholů i pádů, cestu využitých i promarněných příležitostí. Jsem za ni vděčná. Potkala jsem na ní lidi, díky nimž jsem se hodně naučila - o životě, o vztazích a především o sobě.
Můj život je naplněný radostí. Jsem zdravá, mám rodinu, dvě úžasné dcery, dělám práci, která mě naplňuje, a ve svém volném čase se věnuju tomu, co mě baví a dodává mi energii. Zažila jsem nádherné a dech beroucí chvíle jako narození svých dětí a jejich první krůčky, prožila jsem opravdovou lásku, jako učitelka jsem v mnoha dětských očích viděla jiskřičky radosti, když se jim podařilo něco zvládnout …
Byly ale také chvíle, kdy jsem se cítila být na úplném dně. Když můj milovaný nevlastní táta bojoval s rakovinou a svůj boj prohrál, když jsem musela opustit práci, které jsem obětovala kus života a kde jsem kolem sebe měla skvělé lidi, když jsem ztratila dlouholetého kamaráda, který mi byl velkou oporou … Chvíle, kdy jsem prožívala panické ataky, astmatické záchvaty nebo celé noci nemohla spát.
V pár řádcích se nedá popsat celá životní zkušenost, jak radosti, tak i bolesti je v každém z nás mnohem víc. Dostáváme se do situací, které utvářejí naši další cestu. Vše, co mám za sebou, mě naučilo dívat se na druhého člověka s hlubokým uvědoměním a pochopením. Nikdo totiž nezná Váš skutečný příběh. Nikdo nemá ani tušení, čím jste si prošli. Lidé Vás vidí jen očima svých vlastních zkušeností, ale neví, co nosíte hluboko ve svém nitru a co cítíte ve svém srdci. Jste to jen Vy a Vaše zkušenost.
Na otázku, co bych na své cestě změnila, kdybych se mohla vrátit v čase, bych Vám upřímně odpověděla, že vůbec nic. Život bych přirovnala ke skládačce puzzle, kde každý dílek dokonale zapadá na správné místo. Dílky zkušeností naplněných štěstím i dílky těžkých zkoušek, které bychom rádi vyřadili. Mnohdy ale teprve čas ukáže, jak důležité jsou i ty druhé pro to, aby byl obraz našeho života kompletní. Vzpomínám si na moment, kdy můj bráška přišel o práci. V té chvíli nikdo netušil, že tátovi zbývají už jen týdny do konce života. To, že byl bratr bez práce, nám umožnilo vzít tátu z nemocnice, aby poslední týdny mohl prožít mezi svými nejbližšími.
Věřím tomu, že jsme vždy ve správný čas na správném místě. Že všechno, co se nám v životě děje, není náhoda, ale že to má svůj důvod. Do života nám vstupují různí lidé a různé zkušenosti. Díky nim se celý život učíme. Jen na nás záleží, jestli jsme otevření změnám a jestli jsme ochotní postavit se strachu, který nám mnohdy brání udělat krok vpřed.
Stejně jako mnozí z nás i já mám z celé řady věcí strach. Dnes už ale vím, že je jen na mně, jestli se svým obavám poddám. Pamatuji si chvíli, kdy jsem svůj strach vědomě pustila a otevřela se novým možnostem. Hned vzápětí jsem do života dostala zkušenost, která otevřela moje srdce vůči sobě samé. Došla jsem k poznání, že štěstí a lásku musíte najít nejprve v sobě. Vážit si sebe sama a začít žít svůj vlastní život bez toho, co si o vás myslí druzí. Žít tady a teď a užívat si tu cestu, vnímat každý den jako příležitost prožít něco nového. Najít odvahu jít za svými sny.