Život pod maskou

Na svět přicházíme s otevřenou duší a srdcem. Jsme spontánní a tvořiví, s láskou jdeme vstříc životu a příležitostem, které nám nabízí. Užíváme si radost z maličkostí, svým úsměvem dokážeme rozzářit tváře jiných lidí a náš upřímný smích je mnohdy tak nakažlivý, že málokdo vůči němu zůstane imunní. Když nás něco bolí nebo je nám smutno, pláčeme. Z očí se nám hrnou krokodýlí slzy a je nám úplně jedno, co si o nás myslí okolí. Přiznáme, že máme strach i z toho, co neexistuje, a s důvěrou se schoulíme do bezpečí maminčiny náruče. A když máme vztek, každý kolem nás to pozná. Není co skrývat. Je to náš život, naše emoce, jsme to my v naší přirozenosti. Takoví, jací skutečně jsme.

Až do chvíle, kdy poprvé narazíme. Je to tehdy, když slyšíme od druhých, často bohužel od svých nejbližších, že bychom měli cítit nebo prožívat něco jiného, než ve skutečnosti cítíme a prožíváme: „Přestaň brečet, to už nebolí. Nesmíš se bát, jsi velkej kluk! Je hloupé žárlit na sestřičku. Být smutná kvůli křečkovi je k smíchu. Nesměj se tak nahlas, to se nehodí. Nemáš důvod se vztekat. “ … Dospělí zkrátka mají tendence naše emoce posuzovat i odsuzovat, pojmenovávat je jinak, než bychom potřebovali.

Nejprve nechápeme, co nám říkají. Později pochybujeme, především o sobě a o tom, zda jsou naše emoce správné. A nakonec přestaneme věřit tomu, co se v nás odehrává. Přijmeme vzorec, který nám vtiskli. Naučíme se žít pod maskou, skrývat, co skutečně cítíme. Každé ráno si masku nasadíme a postupně zjišťujeme, že jedna jediná nám nestačí. Pořizujeme si tedy další, až jich máme plnou skříň. Uvěříme, že nás chrání před světem, aby nás nemohl zranit. Do ulic vycházíme ve své dokonalosti a netušíme, že tím ztrácíme sami sebe.

Může se stát, že časem úplně zapomeneme na to, kým jsme. Ukrytí pod maskou hrajeme divadelní roli a v ní žijeme život někoho jiného. A připadá nám čím dál těžší masku odložit. Ale pořád je to jen maska, takže je možné ji strhnout a ukázat světu svou pravou tvář. Dovolit si cítit sami sebe.

Ptáte se, jestli to nebolí? Bolí, někdy až pekelně. Jenže odložit masku a být sám sebou přináší do našeho života lehkost a svobodu, která za bolest rozhodně stojí.